Kambodža (28.1. - 18.2.2013)

Prolog

S myšlenkou vypravit se do nějaké daleké země zcela na sólovku jsem si pohrával již delší dobu. Vlastně už někdy od Ruska jsem přemýšlel nad tím, že by bylo zajímavé být odkázán jen sám na sebe, nemuset dělat žádné kompromisy a zkrátka si všechno tak nějak naplánovat podle svého. A vzhledem k tomu, že se mi letos příliš nedařilo sehnat někoho, kdo by měl v únoru dostatek času, chuti a peněz vycestovat do nějaké alespoň trochu obskurní země, přišla vhodná příležitost k realizaci tohoto plánu právě nyní. Zbývalo tedy vytipovat destinaci, která bude dostatečně zajímavá, dostatečně přívětivá pro únorový pobyt, dostatečně bezpečná pro pohyb jednotlivce a ve které nebude nutné absolvovat přechody hor či nějaké podobné pobyty v pustině. Z nemnoha zemí, které tohle všechno splňují, padla volba na Kambodžu.

Třítýdenní expedici Kambodža jsem rozdělil na tři etapy: Angkor Wat a další okolní chrámy, cesta podél Mekongu a průzkum odlehlých vesniček na SV země a na závěr vyvalení se na pár dnů u moře v Sihanoukville.

1. - 2.den (28. - 29.1.2013)

Dvacetihodinová cesta přes Soul probíhá bez větších problémů a druhý den večer přistáváme na mezinárodním letišti v Phnom Penhu. Vzhledem k pozdnímu příletu jsem si ubytování zajišťoval již z domova. Vše funguje bezvadně. Mezi houfy čekajících a jásajících příbuzných nalézám i týpka s cedulí, na které se skví moje jméno. Vyrážíme tuk-tukem skrz noční město a jsem rád, že jsem mohl opět na chvíli vyměnit zasněžené Česko za příjemný noční třicetistupňový vánek.

3.den (30.1.2013)

Absolvuji zahřívací dopolední okruh (Wat Moha Montrei a velký městský stadion) a seznamuji se s ruchem ulice. Všudypřítomnému tradičnímu chaosu dominují tuk-tuky a motorky sloužící k převážení úplně všeho myslitelného. Zcela běžně uvidíte jízdu v protisměru, přepravu lidí na korbě náklaďáku či čtyřčlennou rodinu s nákupními taškami jedoucí na jednom motocyklu. Ale všechno to funguje. Když něco potřebujete (vodu, jídlo, odvoz), stačí zvolit náhodné výchozí místo a náhodný azimut a maximálně do 100 metrů to najdete.

Odpoledne zajišťuji jízdenku do Battambangu a podnikám větší okruh městem. Procházím tržiště Psar Thmei s poměrně monumentálním centrálním dómem (seženete tam vskutku všechno), promenádu podél řeky Tonlé Sap a Wat Ounalom. Královský palác je bohužel zrovna uzavřený, probíhá tam nějaká soukromá akce. Nelze samozřejmě vynechat krásnou stříbrnou pagodu (pokud se vám nezdá dostatečně stříbrná, tak vězte, že její pojmenování je odvozené od 5 000 stříbrných kilogramových dlaždic, které tvoří její podlahu) a její okolí (na příslušné fotografii můžete vidět uprostřed jezdeckou sochu krále Norodoma, vlevo jeho svatyni a vpravo svatyni krále Ang Duonga). Uvnitř stříbrné pagody je fotografování bohužel zakázáno (a zákaz byl velmi důsledně kontrolován). Následuje pak ještě Wat Botum a dva přilehlé parky s památníkem kambodžsko-vietnamského přátelství a s památníkem nezávislosti. Na konci druhého parku se pak nachází památník krále Norodoma Sihanouka, dlouholetého vládce země. V roce 2004 byl vystřídán svým synem a loni v říjnu zemřel. Není bez zajímavosti, že jeho syn a současný král Norodom Sihamoni žil v mládí mnoho let v Praze a hovoří plynně česky. Neměl jsem však příležitost si s ním pokecat. Tak snad příště. Je to jediný žijící aktivní monarcha hovořící česky.

Na večeři přichází amok (pečená ryba s citrónem, chilli a kokosem), rýže a pivo Angor. Pivo stojí zhruba 15 Kč a není špatné. Je také docela veselé zkoumat složení osazenstva restaurací: s poměrně železnou pravidelností tvoří jednu třetinu dvojice všech věkových kategorií, druhou třetinu různí single cestovatelé (včetně poměrně dost žen!) a třetí třetinu pak 50+ gentlemani ve společnosti mladičkých kambodžských slečen.

4.den (31.1.2013)

Ráno vyrážím autobusem do Battambangu, který představuje jednodenní zastávku na cestě k Angkor Wat. Bus i cesta jsou v pohodě a opět musím obdivovat asijský přepravní systém, kdy autobusy zastavují pro nástup i výstup úplně kdekoliv a jsou schopny jako vedlejší produkt přepravovat zboží nejrůznějšího typu, velikosti a skupenství. Ubytovávám se a za 8 USD dostávám velmi pěkný pokoj. Vzhůru do města.

Lonely Planet popisuje Battambang jako šarmantní město s mnoha ukázkami architektury z francouzského koloniálního období a původními francouzskými obchůdky. No nevím, mně tam přišel stejný bordel jako kdekoliv jinde. Asi nejsem správný typ, který tyto věci ocení :-) Procházím Wat Phiphétaram, promenádu kolem řeky Sangker, zapadlé vlakové nádraží, jehož hodiny (prý již drahnou dobu) ukazují 8:02, Wat Kandal a Wat Damrey Sar.

5.den (1.2.2013)

Pro přepravu z Battambangu do Siem Reapu můžete zvolit buď nudný autobus nebo zhruba osmihodinovou scénickou plavbu lodí po různých malých říčkách. Já jsem samozřejmě zvolil druhou variantu, neboť ta nabízí možnost nahlédnout, jak žijí běžní Kambodžané v domcích podél řeky. Lonely Planet sice varuje, že tyto lodě bývají většinou přeplněné, často se porouchají a sem tam potopí, no ale přeci jen, po vodě je cesta mnohem zajímavější, tak jsem to risknul. A určitě se vyplatilo. Tuto plavbu považuji za jeden z nejsilnějších zážitků celé expedice. Vzniklo mnoho pěkných fotek a člověk opravdu získá takový autentický pohled na to, co to znamená, když se řekne "Kambodža". U jednoho domku také zastavujeme na oběd. Krátké video si můžete prohlédnout zde.

Odpoledne připlouváme do Siem Reapu, nejturističtějšího města celé Kambodži. Obecně se sice snažím takovýmto místům spíše vyhýbat, nicméně chrámy Angkoru se dost dobře vynechat nedají. Siem Reap má dokonce poměrně velké mezinárodní letiště, takže mnoho výprav přilétá do Kambodži čistě kvůli Angkor Wat. Ubytovávám se a vyrážím na večerní kolečko městem. Ve Watu Bo si dobře popovídám s místním mnichem. Následuje Wat Preah Prohm Roth a tržiště. A samozřejmě další dobrá (a levná) večeře. Jo, a taky masáž :-)

6.den (2.2.2013)

Angkor Wat. Chrám, který je městem. Pozemská reprezentace hory Meru, Olympu hinduistické víry a domova starověkých bohů. Příjezd k tomuto místu je vskutku úchvatný. Angkor Wat je obklopen 190 metrů širokým příkopem, který tvoří gigantický obdélník o rozměrech 1,5 x 1,3 kilometru. Na stavbě Angkoru Wat se podílelo 300 000 pracovníků a 6 000 slonů. A nutno říct, že vzniklo úžasné dílo. I když zvolíte tu nejstručnější prohlídkovou variantu Angkoru Wat a okolních chrámů, máte na 2 celé dny o zábavu postaráno.

Průzkum chrámů Angkoru jsem rozdělil na 2 části. Dnešní okruh tvoří Angkor Wat - Phnom Bakheng - Baksei Chamrong - Angkor Thom (jižní brána) - Bayon - Baphuon - Phimeanakas - Preah Palilay - Angkor Thom (vítězná brána) - Thomannon - Chau Say Tevoda - Ta Keo - Ta Prohm - Banteay Kdei. Nutno ještě podotknout, že chrámy Angkoru zabírají natolik rozsáhlou plochu, že je obtížné (a hlavně vzhledem k provozu krajně nepraktické) je obcházet pěšmo. Ideální dopravní prostředek je kolo, popř. tuk-tuk, pokud chcete zvolit lenivější přístup. Po návratu do Siem Reapu následuje dobrá večeře, další masáž a zasloužený odpočinek... Mám dnes také narozeniny, takže využívám místní wi-fi a snažím se všem gratulantům poctivě odpovědět :-)

7.den (3.2.2013)

Chrámy Angkoru, druhá část. Fasuji opět rozhrkané kolo bez přehazovačky (která ale není potřeba, neboť veškerý zdejší terén je rovinatý) a vyrážím ze Siem Reapu. Začínám opět u Angkoru Wat a poté objíždím (především) vzdálenější chrámy: Severní Kleang - Angkor Thom (severní brána) - Preah Khan - Preah Neak Poan - Ta Som - Východní Mebon - Pre Rup. Uvnitř Preah Khan potkávám sympatického mnicha, který mně požehná, vymýtí ze mě vše zlé a jako přídavek dostávám ještě pěkný provázek na zápěstí.

Kolem Siem Reapu je k dispozici několik dalších odlehlých staveb, nicméně po 2 dlouhých dnech strávených na prudkém slunci bloumáním po jednotlivých chrámech už na víc nemám sílu a vracím se na ubytovnu. Sonduji možnosti přepravy k Prasat Preah Vihear na severu země, který Lonely Planet označuje jako "matku všech horských chrámů", nicméně doprava na toto místo ze Siem Reapu se ukáže natolik složitá, nepraktická, zdlouhavá a drahá, že tento nápad vypouštím a rozhodnu se, že již zítra započnu pouť podél Mekongu směrem na SV země, kam už se moc těším.

8.den (4.2.2013)

V 6 h ráno opouštím Siem Reap a přesouvám se autobusem do Kompong Chamu. Tento typ dopravy mohu zatím pochválit - autobusy jsou docela slušné, půl hodiny před odjezdem vás na ubytování vyzvedne týpek s tuk-tukem, popř. řidič se svážecím minibusem, a odveze vás na hlavní autobusák ve městě. Vždy po nějakých dvou třech hodinách jízdy je delší zastávka na jídlo, takže žádný problém. Po příjezdu do Kompong Chamu si zajišťuji další ubytování doslova za pár dolarů a pro průzkum okolí volím motorku. Tohle tady taky funguje bezvadně. Stačí jen říct, že byste na odpoledne rádi motorku, a za chvíli dojede týpek, který vám během minuty vysvětlí, jak se startuje a jak se řadí, a můžete vyrazit. Řidičák nikoho nezajímá, na motorkách tu koneckonců běžně jezdí i třináctileté holky.

Navštěvuji Wat Nokor, fotím si místní krávy a od dvou postarších dam dostávám další požehnání a další provázek na zápěstí. Následuje výlet 7 km za město na Phnom Pros (Mužský kopec) a Phnom Srei (Ženský kopec), ke kterým se vážou docela pěkné legendy. V podvečer pak přichází hlavní atrakce - bambusový most, který spojuje pevninu a ostrov Koh Paen. Je to fakt neuvěřitelná stavba. Most je každý rok na začátku období sucha ručně postaven a na konci období sucha zcela rozebrán a nahrazen přívozem. Bambusy se vám docela dramaticky prohýbají pod nohama, ale most udrží i auto. Pozoruji také rybářské loďky na Mekongu při západu slunce a projíždím si vnitřek ostrova Koh Paen, kde se nachází pěkná vesnice. Pěkná autentická vesnice. Žádní turisté, jen domorodci. Na tyto zážitky jsem se těšil nejvíc.

9.den (5.2.2013)

Během dopoledne se přesouvám podél Mekongu do Kratie. Odjezd autobusu sice poněkud komplikuje snaha nacpat do jeho zavazadlového prostoru tři motorky, ale zase je o zábavu postaráno :-) Cestu samotnou pak ještě zpestřuje výměna pneumatiky. Na průzkum Kratie a okolí mám vyhrazeny celkem 3 dny, takže po sérii složitějších dnů (jak z hlediska programu, tak přepravy) volím dnes poněkud klidovější režim. Nacházím dobré ubytování, peru několik triček a tahám si třísku z chodidla. Během podvečerní procházky městem pořizuji několik fotek. Navštěvuji místní Wat, pozoruji loďky na Mekongu a na hlavním tržišti testuji pouliční stravu. A s větší znalostí místních poměrů doplánovávám zbytek druhé etapy pobytu v Kambodži.

10.den (6.2.2013)

Pro dnešní den mám naplánovánu cestu přívozem na ostrov Koh Trong a pěší průzkum tamních vesniček. Studuji a fotím jednotlivé domky. Mimo největší města bydlí absolutně drtivá většina Kambodžanů v něčem podobném, co můžete vidět na fotkách. Můžete si také povšimnout, že každý domek má vyvěšenu vlajku země. Snažím se i interagovat s domorodci. A jako obvykle jsou děti nejvděčnějšími objekty pro pořizování dokumentace. Jinak je celý den pekelné vedro, takže se spíš nabízí relax s knížkou někde ve stínu. Řekl bych, že je horko i na samotné Kambodžany. Přes den polehává, kdo může (ne tedy, že by jindy nepolehávali, nicméně dnes je počasí obzvášť výživné), a ulice a promenády ožívají až se západem slunce.

11.den (7.2.2013)

Půjčuji si motorku a vyrážím naplnit hlavní cíl pobytu v Kratie. Nacházím převoz přes Mekong a zhruba 25 km dlouhá cesta podél západního břehu představuje asi nejsilnější zážitek celé expedice. Projíždíte mnoha a mnoha vesničkami, nikde žádní turisté, pouze mávající děti a zvědaví domorodci. Zastavuji se u Watu Neak Kro Thearan, projíždím další vesničky, navštěvuji místní školu a pozoruji občerstvující se buvoly na břehu Mekongu. Cesta je to opravdu úžasná, mohu jen a jen doporučit. Dorážím na místo, kde je značen další převoz přes Mekong, nicméně realita je taková, že jezdí doslova jednou za uherský rok a navíc nikdo neví, kdy přesně to bude. Do Kratie se tedy vracím stejnou cestou, jakou jsem přijel sem, což ale vůbec nevadí, páč cesta skrz vesničky se zkrátka neomrzí.

Projíždím Kratie a vydávám se na druhou část dnešního výletu. Zhruba 20 km od Kratie leží Kampi, místo, ze kterého startují loďky pro pozorování sladkovodních delfínů v Mekongu. Hodinová projížďka je velmi zajímavá, i když je škoda, že delfíni jsou nevyfotografovatelní, neboť se objevují vždy asi na jednu sekundu, a to ve zcela náhodných chvílích a na zcela náhodných místech. Po návratu do Kratie vracím motorku a smývám z celého těla dvoumilimetrový nános prachu. Místní cesty jsou fakt drsňárna. Jinak je fajn, že bylo celý den lehce pod mrakem, takže se dalo bez problémů vydržet venku.

12.den (8.2.2013)

Vzhledem k tomu, že klasické autobusy směřující na sever projíždějí skrz Kratie až po poledni, volím pro přepravu do Stung Trengu nepohodlný a nacpaný minibus. Vzpomínky na gruzínské a mongolské maršrutky rychle ožívají. Slovy jednoho mého nejmenovaného spolucestovatele: "Je to tak přecpané, že sedíte jen na jedné půlce prdele a to ještě ani ne na své..." :-) Stung Treng sám o sobě je poměrně solidní zapadákov, kde nic moc zajímavého není, nicméně trasy pro výlety do okolí stojí za to, aby se tu člověk na jeden den zastavil. Ubytování nacházím za pěkných 8 USD a vedro brzkého popoledne překonávám obědem a odpočinkem. Odpoledne si půjčuji kolo a vyrážím na další cestu skrz okolní vesničky. Přes mnoho domků, škol a různou mávající drobotinu dojíždím až k poměrně impozantnímu soutoku Mekongu a Tonlé San. Večerní návrat do města je docela solidní úleva, neboť půjčené kolo je opět rachotina bez přehazovačky a se sedlem tlačícím do sedínky, no ale tak co byste chtěli za 1 USD, že. Večer si zajišťuji minibus do Ban Lungu a pozoruji místní svatbu. Zde se chudoba opravdu moc neprojevuje...

13.den (9.2.2013)

Přeprava minibusem do Ban Lungu, centra Ratanakiri a cílové destinace mého putování na SV Kambodži, je tentokrát až překvapivě bezbolestná. Ubytování nacházím u jezera Boeng Kansaign, vzdáleného asi půl kilometru od centra města. Z několika pěkných resortů si vybírám ten nejméně pěkný (10 USD) a přemýšlím nad tím, jestli nějak rychle nestárnu, když se mi takové místo líbí. Kde jsou ty časy, kdy jsme v Gruzii trávili noci v rákosí u městského potůčku plného komárů... Odpoledne podstupuji zařizovací kolečko po městě - hledám funkční bankomat, pořizuji několik fotek tržiště, zajišťuji si celodenní tour na zítřek a sedám chvíli na Internet. Navečer si půjčuji další fajn kolo a razím k jezeru Boeng Yeak Laom (cca 4 km za městem). Jezero je to opravdu pěkné, velké a scénické, bohužel však také dost přelidněné, takže návštěvu zkracuji na minimum.

14.den (10.2.2013)

Začíná další velmi zajímavý den. Poprvé a naposled si beru anglicky mluvícího průvodce a vyrážíme do odlehlých vesniček s různými minoritními etniky. Myslím, že se bohatě vyplatí mít pro jednu cestu k ruce místního, který mluví velmi dobře anglicky. Nejen, že je schopný zprostředkovat kontakty ve vesničkách, ale můžete si s ním promluvit o všech ostatních otázkách, které se týkají dané země. Během několika desítek kilometrů v autě jsme probrali vše od politiky přes školy až po motorky. Notně ojetou 4WD Toyotu měníme za loďku a zhruba půlhodinky plujeme proti proudu Tonlé San k první vesničce.

Prohlížíme si jednotlivé domky, školu, navštěvujeme několik rodin a dostávám podrobné vysvětlení, jak život ve vesnici funguje. Fotografování je složitější, neboť drtivá většina místních vyznává animizmus a fotit lidi je tím pádem možné pouze s výslovným souhlasem zúčastněných, nicméně s pomocí mého průvodce se daří pár fotek pořídit. Obhlížíme přilehlá pole s malými domky, kam se vesničané přesouvají během deštivých období a pěstují a pěstují. Vidíme také jeden (nepoužitý) masový hrob z dob Pol Pota. Pro oběd dostáváme k dispozici jeden z příbytků a dáváme si jakési rizoto uchovávané v obalu z banánovníkových listů. Máme také velké štěstí v tom, že ve vesnici právě probíhá svatba. A že je na co se koukat! Krátké video najdete zde. Odpoledne se přesouváme do další vesničky, kde navštěvujeme jednu rodinu. Zaujalo mě, jak se zde přistupuje k námluvám. V momentě, kdy dcera začíná dospívat, je pro ni postaven malý domek, pobytem v němž se učí samostatnosti a ve kterém může nerušeně přijímat pánské návštěvy. Jak praktické! A úplně nejvíc se mi líbilo, když mi průvodce popisoval, jak nápadník dříve zaujal tím, jaký dům dokáže postavit, kdežto teď zaujme primárně motorkou a parfémem :-)

Jinak ještě obecně k životu ve vesnici: zisk vesničané generují prodejem domácích zvířat, kukuřice a tak dále, popř. těžbou dřeva z pralesa pro různé čínské korporace. Úspory nemají žádné. Standardní rodina má 6 - 12 dětí. Jedenkrát za rok se také obětovává býk duchům předků a posléze se kompletně sní i s vnitřnostmi. Svatba je ve vesnici poměrně velkolepá událost, vystrojí se velká hostina a 3 dny se slaví. Ženich se stěhuje do domku k nevěstě.

15.den (11.2.2013)

Dostat se autobusem z Ban Lungu až do Sihanoukville je za 1 den nemožné. Za přestávkové město volím Kompong Cham. Zbytek dne a noc strávím raději zde u Mekongu než v ruchu Phnom Penhu. Cesta je pomerně v pohodě, i když autobus je mírně přebukovaný a jedna madam nedaleko mě asi půl cesty neúnavně zvrací. Po příjezdu se ubytovávám na tomtéž místě co minule a vyrážím do terénu. Pořizuji několik náladových fotek, procházím se znovu po bambusovém mostě a navštěvuji také starý maják na druhém břehu Mekongu, který nyní slouží jako rozhledna. Vnitřní schodiště připomíná spíše žebřík než schody, takže výstup vzhůru je vskutku příjemná kratochvíle pro nás, co nemáme rádi výšky. Nakonec se ale nahoru zvládám vydrápat a odměnou mi je pěkný výhled na Mekong. Večer si zajišťuji autobus do Phnom Penhu a den završuji další dobrou večeří.

16.den (12.2.2013)

Krátce před 8 h Kompong Cham opouštím a vydávám se zpět do hlavního města. Cesta se sice pekelně vleče (z udávaných dvou a půl hodin se stávají tři a tři čtvrtě), ale v Phnom Penhu rychle nacházím autobus do Sihanoukville, takže pohoda. Podél výpadovky na Sihanoukville je asi největší bordel, co jsem kdy v životě viděl. Ale obecně můžu říct, že před odjezdem jsem to stále čekal o něco horší. I druhý autobus si dává docela načas (z udávaných čtyř hodin se stává šest), a tak do Sihanoukville přijíždím dost pozdě. První dvě vytipovaná ubytovací místa mají bohužel plno, takže beru zavděk spíš jen takovou večerní nouzovkou. Ale je to stále ok. Co říct k Sihanoukville - pláže, turistika... Dávám si večeři, procházím se po okolí a dopřávám si další masáž. A také konečně slyším češtinu, takže mám odškrtnuto i pro tuto expedici :-)

17. - 19.den (13. - 15.2.2013)

Druhý den dopoledne vyrážím na průzkum okolí a asi o dvě ulice dál od moře nacházím opravdu parádní hotel, kde za tutéž cenu dostávám nesrovnatelně vyšší kvalitu. Samozřejmě tedy neváhám a měním ubytování. Ne všechno ale vychází podle představ a začíná mně být docela dost nevolno. Z jídla, z prostředí, těžko říct z čeho... Nevím o tom, že bych jedl něco významně jiného než jindy, ale stalo se. Odpoledne a večer už to bylo fakt špatné a poprvé v životě jsem se koukal do průvodce, kde je nějaká nemocnice. Ráno už to bylo ale lepší, takže krizového plánu naštěstí nebylo netřeba. Nicméně se rozhoduji vynechat zastávku v Kampotu nebo v Kebu a pobyt v Sihanoukville si o den prodloužit, páč autobus bych zatím nedal. Věnuji tedy dostatek času poflakování po pláži, čtení a dalším nenáročným formám rekonvalescence. Mimochodem, zdejší pláže mě opravdu mile překvapily. Krásné a čisté!

20.den (16.2.2013)

Nezanebatelnou část poslední noci trávím opět na WC a ráno chvíli zvažuji další odložení cesty autobusem. Nakonec však dospěju k názoru, že i průjem je jenom stav mysli, takže se pozitivně naladím a vydávám se zpět do hlavního města. Šestihodinová cesta se sice opět dost vleče, ale je to v pohodě. Ubytovávám se a vyrážím na podvečerní okruh městem. Kupuji několik málo suvenýrů a navštěvuji Wat Phnom. Stojí pěkně na kopečku hned vedle obrovské americké ambasády. Je tedy potřeba dávat pozor, kam svým fotoaparátem míříte :-) Po cestě zpět potkávám kousek od hotelu svoji spásu: obchůdek, kde dělají hot-dogy! Tohle se v Kambodži moc nenosí. Mně to však pomohlo dramaticky. Stačil jeden párek a Sprite a v tu ránu byl všem rozhoupaným žaludkům konec... Je až neuvěřitelné, jak rychle tato léčba zabrala.

21.den (17.2.2013)

Zbývá poslední půlden programu, ve kterém se vydávám po stopách kambodžské historie. Je 7.dubna 1975 a do Phnom Penhu vstupuje Pol Pot a jeho Rudí Khmerové. Začíná nejčernější období kambodžských dějin a jedna z nejhorších genocid v dějinách lidstva. Obyvatelé měst jsou vyhnáni do polí, rodiny rozděleny. Během necelých 4 let má režim na svědomí 2 – 3 milióny mrtvých (lidé jsou buď přímo zabíjeni nebo umírají v důsledku nucených prací, hladu a nemocí). Na první fotce je Tuol Sleng, původně škola, poté vězení S-21 zřízené Pol Potem, nyní muzeum. 17 000 lidí bylo mučeno a zabito buď přímo zde nebo na popravišti Choeung Ek, kamžto se také vypravuji. Na předposlední fotce je stupa vztyčená na památku obětem. Obsahuje několik tisíc lebek obětí, které byly exhumovány z nalezených masových hrobů. Jeden z nich je na poslední fotce. Sloužil pro ženy a děti. Vedle stojí tzv. strom smrti. Malé děti byly zabíjeny údery o jeho kmen.

No, trošku smutný konec vyprávění, ale taková byla realita... V současné době již probíhají soudy s několika posledními přeživšími pohlaváry. Sám Pol Pot umírá za ne zcela jasných okolností v roce 1998. Doufejme tedy, že bude Kambodža konečně schopna uzavřít černou minulost a postupně opustit spodní patra žebříčků nejchudších a nejzkorumpovanějších zemí. Zdejší obyvatelé by si to zasloužili. Toť tedy poslední bod expedice... Už následuje jen návrat do hotelu, balení a krátký spánek před dlouhou cestou.

22.den (18.2.2013)

Kolem půlnoci opouštím Kambodžu a přes Soul se vracím do Prahy. Čekání na letadlo si krátím rozhovorem s velmi příjemnou Francouzkou a vzniká tak pěkná tečka za celou expedicí :-) Pěvně věřím, že příští rok přijde nějaká další!