|
Prolog V Thajsku jsem se ocitnul vlastně úplně náhodou. Loni na podzim se mě kamarádka Dáda nenápadně zeptala, co dělám v únoru... Stalo se jí totiž to, že uvázla na výpravě se svým tátou a jeho partou o generaci starších lidí, takže docela nutně potřebovala nějakou věkově odpovídající společnost, se kterou se bude moct ve vhodnou chvíli oddělit od hlavního pole a zařídit si po svém nějaký akčnější a dobrodružnější program. No a ponechat dámu v nouzi by nebylo moc galantní, že... Když se navíc položí na misky vah psaní disertační práce a třítýdenní pobyt v Thajsku s atraktivní spolucestovatelkou, tak je jasné, že jsem se příliš dlouho rozmýšlet nemusel :-) 1.den (7.2.2012) Velmi příjemný budíček mě ve 2:30 probouzí do mrazivé brněnské noci. Sněží, -10 stupňů... Už aby tu bylo to Thajsko... Klíče od bytu jako obvykle předávám sestře a žlutým autobusem směřuji k Praze. Setkání s ostatními je úspěšné, i přes sněhovou nadílku všichni dorazili, takže poslední překážku mezi námi a teplem představuje stávkující Paříž. Tamější letiště jaksi nepřijímá, tudíž dáváme sbohem Air France a do Bangkoku se vypravujeme starým dobrým Aeroflotem. Legrační je, že v Moskvě je asi -25 stupňů a v Bangkoku naopak +35 stupňů, čili během jednoho jediného letu překonáváme teplotní rozdíl 60 stupňů. To už asi jen tak netrumfnu... 2.den (8.2.2012) Únor, vedro a vlhko - vítejte v Bangkoku! Odjíždíme z letiště do staré části města, zajišťujeme si ubytování a vydáváme se na odpolední a posléze i na večerní průzkum okolí. Plavíme se lodí po Mae Nam Chaa Phraya (což je poměrně široká a mohutná voda, která má však asi o něco blíže ke stoce než k řece), procházíme Wat Pho a další přilehlé chrámy, poprvé také zkoušíme jízdu tuk-tuky v šíleném thajském provozu a samozřejmě u všudypřítomných vozíků testujeme různé delikatesy, od melounu a manga přes palačinky až po prasečí uši (nic moc) a osmažené kobylky (výborné). Pro průměrného Evropana je v Thajsku velmi levno, takže lze bez problémů ochutnávat až do alelůja...
Zdá se mi, že polovina Thajců se živí tím, že na ulici něco vaří, a že druhá polovina se živí tím, že jezdí s tuk-tuky. Každopádně se mi ale líbí, že tohle všechno není prostě jen nějaká estráda pro turisty. Místní tak opravdu žijí - stravují se na ulici a popojíždějí převážně těmi tuk-tuky. 3.den (9.2.2012) Pro druhý den v Bangkoku si už s Dádou připravujeme vlastní kolečko. Začínáme opět cestou lodí a pak se po souši postupně vracíme zpět. Kromě několika tradičních Watů nás toulání postranními uličkami zavede na jeden školní dvůr. Hodinka s dětmi je opravdu bezva a zejména Dáda je pro místní hošíky dobrá atrakce, páč je možná první blondýnou, ke které se kdy v životě přiblížili :-) Pokračujeme obědem v parku, testujeme místní velmi pěkné metro a tuk-tukem se dopravujeme zpět k hotýlku. Večer se pak už s celým osazenstvem vydáváme do čínské čtvrti na další gurmánské zážitky (kuře s rýží, omeleta s mořskými plody, spousta jahod, šťáva z granátového jablka a tak dále).
Celkově se mi pobyt v Bangkoku líbil. Je to tu zdánlivě jeden velký zmatek, spousta lidí, spousta vozíků s jídlem, chaotický provoz bez pravidel, elektrické kabely položené tak, jak se zrovna komu chtělo, a mnohé další roztodivnosti, nicméně při bližším ohledání zjistíte, že to všechno zkrátka tak nějak funguje a že je to tu fajn... 4.den (10.2.2012) Ranním minibusem opouštíme metropoli a vydáváme se do Kanchanaburi, což je asi sedmdesátitisícové město ležící 130 km západně od Bangkoku. V nejbližší vývařovně si dopřáváme snídani a jdeme hledat ubytování. Po pár metrech narážíme na velmi pěkný resort s bazénem a s cenou kolem 150 Kč na osobu a noc. Je nám skoro blbé se ubytovávat v něčem tak pěkném, no ale nekupte to za tu cenu... Následuje pronájem skútrů, což je v Thajsku asi nejlepší prostředek, pokud chcete svépomocí provést rozsáhlejší prohlídku okolí. Já jako skútrová prvnička musím nejprve chvíli se strojem mírně bojovat, navíc ještě to řízení na levé straně vozovky, ale nakonec se to celkem rychle poddá. Silniční bezpečnost je relativně dobrá. Pravidla v podstatě žádná nejsou, takže sice nevíte, co kdo kdy vyvede, ale na druhou stranu jsou na to všichni zvyklí, dávají neustále pozor a jsou ve střehu.
Historické podrobnosti Kanchanaburi ze 2.světové války s dovolením vynechám a zmíním jen známý most přes řeku Kwai, který se právě zde nachází. Železnice (bývalá tzv. železnice smrti) už je sice nefunkční a most je tak jen turistickou atrakcí, ale myslím, že za podívání rozhodně stojí. Prohlížíme si dále několik Watů, projíždíme kolem mnoha rýžových polí a výjezd zakončujeme pár (nealkoholickými) drinky na břehu Kwai. Večer následuje tradiční procházka městem, ochutnávání plodů ulice, no a samozřejmě, když už ten bazén máme, i vykoupání se v místě našeho ubytování. 5.den (11.2.2012) Ráno Kanchanaburi opouštíme a směřujeme do národního parku Erawan. Hlavní atrakce, kaskádový vodopád s asi sedmi levely, je sice na můj vkus mírně přelidněná, nicméně s rostoucí nadmořskou výškou přeci jen návštěvníků ubývá a lze najít i téměř soukromé koupací prostory. Relaxace uprostřed pralesa je to pěkná, akorát je potřeba si zvyknout na obrovský počet všudypřítomných společnic ve formě malých kousacích rybiček. Když jsem poprvé, nic zlého netuše, vlezl do vody a jedna z těch potvor mě hryzla, tak mě to docela vyděsilo. Ale když už pak člověk s tím neustálým ohryzáváním počítá a zvykne si na to, tak je to docela legrace.
Nemilým překvapením však bylo zjištění, že v parku samotném je v podstatě nemožné zorganizovat nějaký průzkum okolí. Jsou tu sice k dispozici různé jeskyně a tak podobně, ale všechno tohle je třeba si zařídit už předem někde ve městě s nějakou cestovkou. Původně jsme měli v plánu v Erawanu minimálně jednu noc zůstat, nicméně za nastalé situace se rozhodujeme pro večerní návrat do Kanchanaburi. Pro příště musíme logistiku návštěvy národního parku mírně vylepšit. Ale tak náš oblíbený resort s bazénem má volno, čili netřeba si stěžovat... :-) 6.den (12.2.2012) Přejezdový den. Za doprovodu thajské televizní estrády se autobusem vracíme do Bangkoku. Hlavní pole výpravy nasedá na vlak směrem jižní tropické ostrovy, no a já s Dádou se připravujeme na přesný opak - několikadenní okruh severním Thajskem, na který se už velmi těšíme, páč platí, že počet turistů s přibývající severní zeměpisnou šířkou velmi dramaticky klesá. Čekání na podvečerní vlak do Chiang Maie si krátíme baštou v nedalekém zařízení, kteréžto mi utkvělo v paměti zejména tím, že místní číšník byl bezkonkurenčně nejteplejší chlap (no offence), kterého jsem kdy v životě viděl... Přesnoční vlak do Chiang Maie rozhodně předčil moje veškerá očekávání. Krásný, čistý, pohodlný... Vlakem navíc neustále prochází nějaká babča s nabídkou jídla a pití, takže hlady rozhodně trpět nebudete, i kdybyste si s sebou nepřinesli vůbec žádné zásoby. Kolem celé postele pak lze zatáhnout takový apartní závěs, takže nerušenému spinkání nic nebrání... 7.den (13.2.2012) Chiang Mai, metropole severního Thajska, nás vítá krásným ránem (co taky čekat jiného, že). Míříme do jedné z autopůjčoven, které doporučuje Lonely Planet, a za necelou půlhodinku již vyjíždíme do ulic s vlastním stříbrným Nissanem. Můžu potvrdit, že půjčení auta je bezproblémový proces, takže si stačí zvyknout jen na chaos na silnicích (a taky na volant vpravo) a můžete vyrazit. Naše první kilometry vedou k Wat Phra That Doi Suthep, jednomu z největších a nejposvátnějších chrámů severu. Jeho umístění na vrcholu Doi Suthep (1 676 m.n.m.) znamená absolvovat prudké, zhruba třináctikilometrové stoupání z centra Chiang Maie.
Po klasickém obědě Chiang Mai opouštíme a směřujeme dále na sever. Pozdě odpoledne přijíždíme k Chiang Rai, na dlouhou dobu poslední známce civilizace (rozumějte - k poslednímu místu, kde se dají potkat turisté). Největší zdejší atrakce, Wat Rong Khun, leží několik kilometrů před městem a je již z dálky zcela nepřehlédnutelná. No řekněte sami, budovy jako z pohádky o sněhové královně... Dorážíme bohužel již po zavíračce, ale i externí obhlídka je vskutku působivá. Od jednoho Japonce se necháváme vyfotit a vyrážíme dál :-)
Cesta k laoským hranicím je však docela drsná. Padá tma, silnice je na mnoha místa různě rozestavěná, nikde nic, akorát spousta jakéhosi oranžového prachu a také dýmu na pozadí. Řeknu vám, takhle nějak si představuju cestu na konec světa... O to větším překvapením je pak Chiang Saen, pěkné malé městečko na pobřeží Mekongu a cíl naší dnešní cesty, které se zcela znenadání vyloupne ze tmy. Zajišťujeme si ubytování a vyrážíme na procházku doplněnou o příjemnou večeři s posezením na promenádě kolem řeky. 8.den (14.2.2012) Ráno vyrážíme po krásné scénické cestě podél Mekongu, který v těchto místech tvoří hranici s Laosem. Kocháme se výhledy na sousední zemi a potkáváme také jednu demonstraci. Přítomný televizní reportér se nám sice snažil takovou thajskou angličtinou vysvětlit, o co jde, nicméně jsme akorát pochytávali něco o rozdělování a spojování a celkově jsme to moc nepochopili. Ale nevadí, zajímavá zastávka to byla i tak. Na snídaňooběd se pak stavujeme v nedaleké malé vesničce s cílem zkusit navštívit nějaké opravdu lokální a domorodé zařízení.
Paní domorodkyně u stánku s jídlem se sice nejprve tvářila značně vyděšeně, neboť je dost velká pravděpodobnost, že jsme byli první turisté, kteří kdy u ní jedli, nicméně to ustála a připravená polévka plně vyhovovala thajským standardům, na které jsme byli zvyklí. Na tomto místě bych ještě podotknul, že mě mile překvapila zdejší hygienická úroveň, minimálně co se přípravy jídla týká. Během celé výpravy jsme na ulicích opravdu ochutnávali kdeco a nevím o tom, že by kdokoliv z nás měl nějaké problémy.
Pokračujeme ještě chvíli podél Mekongu a poté už stoupáme do hor. Krásné výhledy bohužel mírně znehodnocuje všudypřítomná thajská mlhavost, ale co se dá dělat... Stavujeme se také u jednoho pěkného vodopádu a procházíme si kolečko přilehlým pralesem. Další cestu autem skrz nekonečné serpentiny přerušujeme večeří v další naprosté díře světa. Pro mě osobně je jeden z největších zážitků, když se v dané zemi člověk dostane až tam, kde už je jakákoliv angličtina opravdu k ničemu. To je potom teprve ta pravá a autentická zkušenost. Cílem dnešní cesty je pak pro nás městečko Nan.
9.den (15.2.2012) Turistický devátý den zahajujeme návštěvou národního parku Doi Phu Kha. Oproti Erawanu je zcela liduprázdný a máme ho téměř sami pro sebe. Vydáváme se na několikakilometrovou stezku přilehlým pralesem. Z počátku jasně značená cesta se později mnohem častěji ztrácí, než objevuje, ale nakonec se zvládáme z veškeré vegetace v pořádku vymotat a najít výchozí bod. Odpoledne ještě procházíme pár menších okruhů mimo park. Výhledy jsou opět všude potenciálně velmi pěkné, nicméně ta mlhavost, ta mlhavost...
Odpoledne oblast národního parku Doi Phu Kha opouštíme a přesunujeme se více na jih, neboť zítra musíme vracet v Chiang Mai auto. Ubytováváme se v městečku Phrae. Podnikáme tradiční večerní procházku a v jedné z domorodých vývařoven si dáváme večeři, kterou pak ještě doplňujeme o neméně tradiční banánovo-čokoládovou palačinku u nedalekého vozíku. Je fajn, že během celého večera jsme v Phrae nepotkali jednoho jediného turistu... 10.den (16.2.2012) Hlavním dopoledním programem je návštěva velkého sloního centra nedaleko města Lampang. Několikrát denně probíhá sloní show, můžete se zúčastnit sloního koupání a samozřejmě je k dispozici i projížďka na slonovi, což je zkušenost, bez které se z Thajska snad ani odjet nedá. Po obědě už vyrážíme směr Chiang Mai, kde nás čeká zařizovací odpoledne. Zajišťujeme si ubytování pro jednu noc, sháníme jízdenky na jih a vracíme náš Nissan. Posloužil dobře. Pokud jde o nadcházející přepravu směr Ko Lanta, tak jsme příliš úspěšní bohužel nebyli. Noční vlakové spoje s lůžkovou úpravou byly buď časově nevyhovující nebo vyprodané, takže jsme skončili u celodenní cesty autobusem do Bangkoku s následným přestupem na noční sedací vlak dále na jih. Dokonce jsme (zejména pro ušetření času) chvíli zvažovali i letadlo, no ale nakonec jsme si řekli, že až takhle moc rozežraní přece být nemůžeme.
Odpolední a večerní prohlídku města zahajujeme menší ovocnou orgií; ceny jahod, melounů, manga, ananasů a všeho možného podobného jsou zde prostě neuvěřitelné. Obzvlášť v únoru. Navíc je všechno krásně čerstvé a připravené - i na ulici to prodavačka před vámi vytáhne z ledu, dostanete špejlku k napichování, zaplatíte úplně směšnou částku a můžete si užívat... Obhlížíme jako tradičně několik Watů a já si pak ještě jedu prohlédnout všude inzerované noční safari. A nebylo to vůbec špatné. I když je otázka, jaký dopad to má na ta zvířata...
11.den (17.2.2012) Nelidský budíček nás v 5:45 vítá do dalšího dne. V rychlosti se dobalujeme a vyrážíme ven. Probíráme z letargie jednoho z místních tuk-tukářů a směřujeme na autobusák. Desetihodinová cesta do Bangkoku je naštěstí docela pohodlná, a tak je naší největší starostí, zda stihneme zabukovaný vlak do Surat Thani. To se nakonec daří, byť jen velmi těsně - když celodenní cestu zakončíte s rezervou cca 20 minut, je to opravdu upřímné oddechnutí. 12.den (18.2.2012) Ranní příjezd do Surat Thani dává okamžitě tušit, že jsme se ocitli v úplně jiném Thajsku. Všude spousta naháněčů, nabízečů a dalších podobných organizérů turistického ruchu. Inu, co se dá dělat, nějak se na Lantu dostat musíme, takže si kupujeme něco jako lístek. Co vám budu vyprávět, z přejezdu na Lantu, která není zase až tak daleko, se stala téměř celodenní záležitost. Jste přesouváni z autobusu do minibusu, z minibusu do autobusu, z autobusu do minibusu, pak na trajekt, a tak dále, a tak dále, zkrátka zastávky před Pukhetem, v Pukhetu, za Pukhetem, v Krabi a tak podobně. Pokud nemáte nějaké VIP styky, tak se to nedá nijak obejít, páč prostě všichni spolupracují a jsou spolu dohodnutí. Je neuvěřitelné, kolik lidí je schopno se na tomto systému přiživit. Ale na druhou stranu, funguje to... Na Lantě už na nás čeká jednak zbytek expedice a jednak zarezervovaná chatka, takže se můžeme rovnou nastěhovat. Zbytek dne vyplňuje koupání, samozřejmě dobrá večeře a také organizace potápění, které chceme podstoupit pozítří a na které se už opravdu, ale opravdu velmi těším, neboť je to jeden z dalších významných bodů mého seznamu činností, které chci v životě zkusit. 13.den (19.2.2012) Den plný zážitků zahajujeme půjčkou skútrů a vydáváme se na cestu kolem ostrova. V první větší zastávce si půjčujeme kajaky a vyplouváme i s místním průvodcem na pěkný okruh mezi mangrovníky. Zasportování je to více než příjemné a zajímavým zpestřením je také opičí nájezd u jednoho z břehů. Opičky se dokonce dají nakrmit, aniž by vás pokousaly. Jedinou nemilou věc tak představují namočené kalhoty, které, s ohledem na zdejší vlhkost, nejsou s to uschnout ani do večera :-)
Po obědě míříme do centra ostrova k jeskyni Tham Khao Maikaeo. Její návštěva byl vskutku unikátní zážitek; nejprve je třeba se k ní vůbec propracovat půlhodinovým pochodem skrz prales, no a potom už nastoupí vlastní čelovky, uzoučké průchody, spousta různě zbastlených schůdků a podobných věcí, netopýři, a tak dále. I když musíte mít místního "průvodce", tak pohyb v jeskyni porušuje asi 38 předpisů Evropské Unie a kdyby tohle viděli její úředníci, tak se asi půjdou oběsit na nejbližší liáně. Ale jak říkám, o to unikátnější zážitek to byl. Fakt super.
Navečer dojíždíme k národnímu parku na konci ostrova. Prolézáme útesy a stoupáme na zdejší maják. Cestou zpátky nás sice začne dohánět pravidelný večerní déšť a strmá silnice se stává nebezpečně kluzkou, ale všechno zvládneme a vracíme se do místa ubytování. Posledním dnešním programem je doorganizace zítřejšího potápění. Dáváme míry na neoprény a podepisujeme několik papírů, že rozumíme tomu, že můžeme snadno umřít a že nikdo za nic neodpovídá. No, zítra nás čeká jeden z vrcholů celé výpravy!
14.den (20.2.2012) Dlouho očekávaný celodenní potápěcí výlet je tady! Z několika možností jsme se nakonec rozhodli pro takovou americko-australsko-kanadsko-francouzsko-brazilskou společnost mladých lidí a byla to volba dobrá. Naloďujeme se a vyplouváme na moře. Podstupujeme velmi rozsáhlé školení o práci s vybavením a o tom, jak postupovat v případě všech možných problémů nebo komplikací, které mohou nastat. Poté se již soukáme do neoprénů a máme celkem dva, zhruba půlhodinové, ponory: první do 10 m poblíž jednoho z ostrovů a druhý do 12 m na otevřeném moři. Nač plýtvat slovy, byl to opravdu fantastický zážitek a všem určitě doporučuju si něco takového vyzkoušet. Neuvěřitelné množství různých rybiček, želviček, ježků, hvězdic, a tak dále, zkrátka úplně úžasná zkušenost.
15.den (21.2.2012) Přejezdový den zahajujeme snídaní a poklidným dobalováním a kolem poledne se minibusem a dvěma trajekty vydáváme do Krabi. Zde opět nastává tradiční martyrium, kdy jste několikrát přesazováni mezi jednotlivými autobusy a minibusy, až nakonec skončíte na tom nejzapadlejším dvorku z celého města, ke kterému posléze nacouvá luxusní dvoupatrový autobus... Je to opravdu neuvěřitelný systém a znovu se musím pozastavit nad tím, kolik lidí je schopno se z jedné jízdenky uživit... Nočním autobusem tedy vyrážíme zpět do Bangkoku. 16.den (22.2.2012) Poklidný den v Bangkoku vyplňujeme obhlížením krámků, sháněním suvenýrů a dárků, Internetem a samozřejmě také ochutnáváním dalších dobrot. Menší odpolední kolečko zahrnuje návštěvu královského paláce a zoo a večer se konečně dostává i na tradiční thajskou masáž. Je s podivem, co jsou tyto drobné thajské dámy schopny provést za cviky s o mnoho většími a hmotnějšími lidmi... 17.den (23.2.2012) Poslední den výpravy vyplňujeme zejména projížďkou loďkou po vedlejších kanálech. Je to velmi zajímavý pohled na úplně jiný Bangkok, který je standardně skrytý z dohledu. Docela by mě zajímalo, jak obyvatelé těchto domků řeší, když stoupne voda... Zbytek dne pak zabere dokoupení suvenýrů a pohlednic, ještě jedna masáž, nutný důkladný odpočinek před cestou, no a večer se již s Bangkokem a s celým Thajskem loučíme a minimusem směřujeme k letišti.
18.den (24.2.2012) Návrat přes Amsterdam je bezproblémový a dopoledne již přistáváme v mrazivé Praze. Naše zabalené batohy putující z Thajska vzbudí pozornost celní kontroly a musíme podstoupit důkladný rentgen, nicméně žádné závadné materiály nalezeny nejsou a expedice Thajsko tak definitivně a zdárně končí. Zapsal: Karel Martišek (kmartisek@email.cz)
|
